13. Šestá lekce - procvičování slov s tanwínem

بسم الله الرحمن الرحيم

V této lekci si vyzkoušíme oba způsoby čtení. Způsob čtení si nastavíme pomocí hnědého tlačítka vpravo nahoře tahdíd al-qiráa. 

Tahadží al-lisán, neboli čtení názvů písmena a harakát a postupné spojování do slov. Jak na to? Přečteme název písmene a haraka nad ním a spojíme do slabiky, pak další písmeno a jeho haraka a spojíme do slabiky, pak spojíme první slabiku s druhou. Přečteme třetí písmeno a jeho haraka a spojíme do slabiky a přečteme všechny tři slabiky od začátku najednou. Pak vyslovíme "waqf" a přečteme slovo tak, jak by se vyslovilo v případě zastavení. Co znamená waqf vysvětlíme podrobněji ještě na konci této lekce.

Příklad tahadží al-lisán: jak přečteme slovo أَبَداً : Hamza - fatha: a ... bá - fatha: ba ... aba ... dál -fathatáni: dan ... abadan ... waqf ... abadá. 

Tahadží an-nadhar, neboli přímé slabikování. Jak na to? Čteme přímo jednotlivé slabiky, nejdříve velice pomalu a jednotlivé slabiky oddělujeme, podruhé přečteme všechny slabiky dohromady a napotřetí přečteme slovo jako bychom na něm chtěli zastavit recitaci, tj. waqf, ale slovo waqf nevyslovíme. 

Příklad tahadží an-nadhar: jak přečteme slovo أَبَداً ? A ...... ba ...... dan. Abadan. Abadá.

Jako poslední způsob čtení, který si v tomto cvičení můžeme vybrat, je al-qiráa al-mubášira, neboli přímé čtení. Slovo rovnou přečteme a to dvakrát, jednou tak jak je a podruhé jako bychom se chtěli v recitaci zastavit (waqf). Příklad: jak přečteme slovo أَبَداً ? Abadan. Abadá.

Co je to ten waqf? Waqf znamená zastavení. Když čteme Korán, většinou se na konci verše zastavíme a nadechneme. Někdy se potřebujeme z různých důvodů zastavit i na jiných místech. Pokud tak učiníme, musíme upravit výslovnost posledního slova, tj. slova na kterém zastavíme. Pokud je na konci tohoto slova fatha, damma nebo kasra, vyslovíme písmeno bez haraka.  Např. slovo chalaqa خَلَقَ v případě zastavení přečteme jako chalaq خَلَقْ. Malý kroužek nad písmenem قْ se nazývá sukún a označuje, že písmeno nenese žádnou haraka. Pokud se na konci slova nachází tanwín s dvojitou damma nebo dvojitou kasra, pak také vyslovíme poslední písmeno bez haraka. Např. slovo kutubun كُتُبٌ přečteme jako kutub كُـتُبْ nebo slovo masadin مَسَدٍ jako masad مَسَدْ. Pokud je ale na konci slova dvojitá fatha a chceme na tomto slově zastavit, ponecháme jedno fatha a alif a slovo přečteme na konci dlouze, takže např. abadan أَبَداً jako abadá أَبَدَا . Další zvláštností je, pokud slovo končí na písmenko ة, v tomto případě když chceme na tomto slově zastavit recitaci, přečteme ve všech případech místo "t" slabé "h". Např. raqabatin přečteme jako raqabah, qataratun jako qatarah, lumazatin jako lumazah. Pokud slovo končí písmenem ق ط ب ج د , pak při zastavení (waqf) vznikne qalqala (důraz), např. u slov  أَحَدْ  خَلَقْ  حَسَدْ  كَسَبْ  a podobně.

Zvláštní pozornost prosím věnujte šestému slovu أنا. Alif na konci tohoto slova má nad sebou speciální značku, takovou nulu. Pozor, nejedná se o sukún. Tato značka znamená, že pokud toho slovo čteme a pokračujeme ve čtení dál, přečteme je krátce, tj. ana. Pokud ale na slově zastavíme, přečteme je dlouze tj. aná. Tahadží al-lisán by pak vypadal takto: hamza - fatha: a ... nún - fatha: na ... ana ... waqf ... aná. A tahadží an-nadhar takto: a ..... na. Ana. Aná. 

Nezapomeňte ani na správné zjemnění nebo zesílení písmen (tarqíq a tafchím).