19. Desátá lekce - procvičování al-madd a al-lín
بسم الله الرحمن الرحيم
V této lekci si důkladně procvičíme čtení al-madd a al-lín. Jak už jsme se naučili v předchozích lekcích, prodloužení (madd) má určité podmínky: pokud je ve slově alif a písmeno před ním nese fatha, nebo písmeno waw a písmeno před ním nese damma a nebo písmeno já a písmeno před ním nese kasra - pak se jedná o přirozenou délku, prodlužujeme čtení na 2 doby.
Př.: تَا tá, تِي tí, تُو tú
Pokud tato podmínka není splněna, pak se jedná o al-lín a nikoliv o prodloužení, vyslovujeme pak dvojhlásku au nebo ai.
Př.: تَو tau, تَي tai
Vybíráme si opět způsob čtení tahdží al-lisán a nebo tahadží an-nadhar. Dávejte si pozor, jak se slova čtou v případě zastavení (waqf).
Prodloužení (al-madd) jsou zde různého typu. Obecně můžeme prodloužení rozdělit do dvou skupin
1. Prodloužení přirozené (madd tabíí). Ten jsme již zde probírali a jeho délka jsou 2 doby.
2. Prodloužení druhotné (madd far´í), které je z různých důvodů delší než 2 doby. Důvody pro delší prodloužení než dvě doby jsou dva: buď se za přirozeným prodloužením nachází hamza a nebo se tam nachází písmeno, které nenese žádnou haraka (tj. je sákina). Více o různých typech prodloužení se dozvíte v lekcích tajweedu, zde je to pouze informačně a nikoliv do detailu. Různé typy prodloužení jsou ve cvičení odlišeny barevně.
Růžovou barvou je vyznačeno přirozené prodloužení (madd tabíí), které se čte na 2 doby.
Červenou barvou je pak vyznačen madd wádžib mutassil (povinné prodloužení uvnitř slova), které se čte na 4 nebo 5 dob. Když si tato slova dobře prohlédnete, určitě vám neunikne, že se tam nachází přirozené prodloužení a hned za ním je hamza. Toto prodloužení je navíc označeno vlnovkou nad písmenem prodloužení.
Žlutou barvou je označen madd árid li-s-sukún. Pokud na slově nezastavujeme, budeme číst tato slova tak, jak jsme zvyklí, tj. buď jako madd tabíí na dvě doby a nebo jako al-lín. To jsme již trénovali v minulých lekcích. Pokud se ale na slově zastavíme (waqf) a vznikne nám na konci slova písmeno bez haraka (sákina), musíme se držet pravidel tajweedu, tj. prodloužit na 2, 4 nebo 6 dob. Slovo se tedy bude číst s jinou délkou při zastavení a s jinou při pokračování, např.: رِجَالٌ čteme v případě pokračování jako ridžálun, v případě zastavení pak jako ridžááál s délkou na 2, 4 a nebo 6 dob.
Všimněte si také slova خَيْرٌ . Najdeme zde jedno z pravidel tajweedu a to je tafchím a tarqíq písmene ر . Už dříve jsme si řekli, že některá písmena vyslovujeme silně (tafchím) a jiná jemně (tarqíq). Písmeno ر má ale tu zvláštnost, že záleží na okolnostech, zda ho vyslovíme jemně nebo silně. Těch okolností může nastat několik, nejčastější jsou tyto: pokud nese písmeno ر fatha, damma, fathatáni nebo dammatáni, čteme ho silně. Pokud nese kasra nebo kasratání, čteme ho jemně. Dále pokud nenese žádnou haraka (je sákina), pak se musíme podívat na písmeno před ním. Pokud písmeno před ním nese fatha nebo damma, čteme ر silně. Pokud nese kasra, čteme ر jemně. V tomto konkrétním případě pokud čteme slovo خَيْرٌ bez zastavení, pak je písmeno ر vysloveno silně (tafchím), protože nese dammatáni. Pokud na něm zastavíme (waqf), bude sákina (bez haraka) a před ním se nachází ي, musíme ho číst slabě (tarqíq).
Naopak je to v případě slova هَارٍ. Zde v případě pokračování ve čtení přečteme písmeno ر jemně (tarqíq), protože nese kasratání. Pokud se ale na konci zastavíme (waqf), musíme vyslovit písmeno ر silně (tafchím), protože bude sákina a před ním se nachází alif.
Další pravidlo tajweedu, kterého si zde všimněte, je tzv. qalqala. Qalqala je něco jako vibrace, echo nebo důraz. Vyskytuje se u písmen ق ط ب ج د pokud nenesou žádnou haraka. Qalqala najdeme jak uprostřed slova tak na konci, ale na konci slova je mnohem výraznější. Zaměřte svůj sluch třeba na slova حَاسِدٍ دَافِقٍ شَهِيدٌ رَحِيقٍ (nebo další, která mají jako poslední písmeno jedno s výše zmíněných písmen). V případě zastavení (waqf) bude poslední písmeno bez haraka a uslyšíte důraz (qalqala) na poslední písmeno. Zkuste ho napodobit.