21. Dvanáctá lekce - procvičování sukún

بسم الله الرحمن الرحيم

V této lekci si procvičíme vyslovování slov, ve kterých se nachází sukún. To, že je písmeno sákina (tj. že nenese žádnou haraka) poznáme tak, že má nad sebou sukún a nebo nenese nic. 

Abychom si usnadnili čtení, naučíme se rozdělit slovo na kratší jednotky (jakoby slabiky). Toto dělení na kratší jednotky je velice užitečné, oceníme to v pozdějších lekcích, kdy budeme číst delší a náročnější slova. 

Nejjednodušší jednotkou je písmeno, které nese haraka. Takovou jednotku nazýváme jednoduchá jednotka (al-wahdatu-l-mufrada). Např. تَ  كِ  لُ

Jiným typem je dvojitá jednotka (al-wahdatu-th-thunáija). Ta je tvořena dvěma písmeny, z toho první písmeno nese haraka a druhé písmeno nese sukún. Při rozdělování na jednotky se tedy vždy nejdříve podíváme, zda písmeno nese sukún, pokud ano, připojujeme ho k předešlému písmenu, se kterým tvoří jednotku. Příklady dvojité jednotky: تَيْ  كَوْ

Uvedeme si příklad, jak rozdělit slovo na jednotky:

أَنتَ První písmeno je hamza, za ním je nún, které nenese haraka, tvoří tedy s předchozím písmenem dvojitou jednotku. Čteme hamza - nún - fatha: an. Druhá jednotka je jednoduchá, tvoří ji písmeno tá s haraka. Čteme tá - fatha: ta. Dohromady: anta. Waqf: ant.

Písmena ve cvičení mají různé barvy, které označují pravidla tajweedu, která se musí při čtění uplatňovat. 

Zelená barva znamená nosovku (ghunna), kterou čteme na dvě doby.

Světle modrá barva označuje důraz (qalqala).

Tmavě modrá barva označuje zesílení (tafchím). Jak už jsme řekli dříve, se zesílením je vyslovováno 7 písmen, jsou to: خ , ص , ض , ط , ظ , غ , ق. Zvláštní je situace písmene ر , které se čte podle situace ve slově někdy zesíleně a někdy jemně.

Tmavě fialová barva označuje zjemnění písmene ر (rá muraqaqa)

Světle fialová barva označuje přirozené prodloužení (madd tabíí) na 2 doby.

Žlutá barva označuje prodloužení závislé na sukún (madd árid li-s-sukún). Tj. pokud zastavíme na slově a vytvoříme tak sukún, prodloužíme čtení na 2, 4 nebo 6 dob.

Červená barva označuje povolené prodloužení mezi dvěma slovy (madd džáiz munfasil), jeho délka může být 2, 4 nebo 5 dob.

Vybrat si můžeme ze tří čtení: tahadží al-lisán, tahadží an-nadhar a al-qiráatu-l-mubášira. Ve všech třech případech se čte jak forma kdy pokračujeme ve čtení (wasl), tak forma při zastavení (waqf).

Vysvětlení čtení některých slov:

ٱهۡدِ - na začátku nevidíme znak pro hamza, ale přesto čteme hamza. Jedná se o tzv. hamzatu-l-wasl, neboli spojovací hamza. Pomůckou pro rozeznání hamzatu-l-wasl je zvláštní značka, kterou nese a která vypadá jako malé písmeno ص  a v tomto cvičení také světle šedá barva.  Hamzatu-l-wasl se čte pouze na začátku věty. Pokud se nachází mezi dvěma slovy, pak se nečte. V případě, že se tedy nachází na začátku, čteme hamza a jako haraka pak přidáváme fatha nebo kasra, záleží na gramatice, kterou v budoucnu detailně vysvětlíme, v tomto případě se jedná o sloveso a budeme číst kasra. Takže první jednotka je dvojitá: hamza - há - kasra: ih. Druhá jednotka je jednoduchá dál - kasra: di. Dohromady: ihdi. Waqf: ihd. Stejný případ jsou slova ٱسۡتَطَعۡتُ‌ - ٱرۡحَمۡ - ٱرۡتَبۡتُمۡ - ٱرۡجِعۡ - ٱقۡرَأۡ . Případ, kdy čteme hamzatu-l-wasl na začátku s fatha je např. podstatné jméno ٱلۡحَمۡدُ . 

أَمۡرٍ - koncové rá čteme jemně (tarqíq), ale při zastavení (waqf) ho čteme zesíleně (tafchím). Stejný případ jsou slova  شَهۡرٍ- عَشۡرٍ- خُسۡرٍ .

فَٱرۡغَبۡ - v tomto slovním spojení opět najdeme hamzatu-l-wasl, neboli spojovací hamza. Tentokrát se ale nenachází na začátku, tudíž jak už jsme uvedli výše, nebude se vůbec číst, budeme se tvářit, jako by tam nebyla. Písmeno ف tedy ihned spojíme s písmenem ر , které nese sukún a budou tedy spolu tvořit dvojitou jednotku. Čteme: fá - rá - fatha: far. Druhá jednotka je opět dvojitá a čteme ji: ghajn - bá - fatha: ghab. Dohromady: farghab. Podobně se čtou slovní spojení وَٱلۡفَجۡرِ- ٱسۡتَطَعۡتُ‌ - فَٱ نصَبۡ - فَٱصۡبِرۡ صَبۡرًا - مَنِ ٱرۡتَضَىٰ - وَٱنۡحَرۡ . Mnoho slov k procvičení hamzatu-l-wasl mezi slovy najdeme na konci cvičení. 

دُنۡيَا - toto slovo je jedním ze čtyř slov v Koránu, ve které se objevuje pravidlo tajweedu idhár mutlaq, neboli absolutní zřetelné vyslovení (písmene nún). Pokud bychom toto pravidlo neznali, vyslovovali bychom zde idghrám s gunnou, neboť za písmenem nún, které nese sukún, se nachází písmeno já a písmeno nún by bylo vyznačeno zelenou barvou. My však vyslovíme nún zřetelně. Jsou to tato čtyři slova a ve cvičení jsou zvýrazněná fialově a dotyčné nún je označeno červeně دُنۡيَا - بُنۡيَـٰنٌ - قِنۡوَانٌ - صِنۡوَانٌ .

بَلۡۜ رَانَ - mezi těmito dvěma slovy se nachází nahoře značka سكتة - sakta. V Koránu je to malé písmeno س. Tato značka znamená, že se ve čtení na okamžik zastavíme, ale bez nádechu. Další podobné slovní spojení je مَنۡۜ رَاقٍ۬  .

زَكَوٰةً - písmeno waw je zde pouze nosičem alif saghíra, nevyslovujeme ho. Stejný případ je slovo ًصَلَوٰة .

مَجۡر۪ٮٰهَا - v tomto slově se nachází takzvaná إمالة - imála, kdy se alif nečte jako á, nýbrž jako é. Imála je označená kosočtvercem pod písmenem ر . Budeme číst tedy takto: mím - džím - fatha: madž. Rá - alif mumála: ré. Dohromady: madžré. Pokračujeme: há - alif - fatha: há. Vše spolu: madžréhá. Podle nejrozšířenějšího způsobu čtení Koránu (Hafs an Ásim), je tato imála jediná v celém Koránu a nachází se v súře Húd (11:41).

مَا ٱلۡقَارِعَةُ  - zde se nachází hamzatu-l-wasl po dlouhé samohlásce. Máme zde za sebou tři hlásky, které jsou sákina: alif, hamzatu-l-wasl a lám. Pokud se nám stane, že se takto ve slově setkají hlásky nesoucí sukún spojené pomocí hamzatu-l-wasl, vynecháváme ve čtení všechny, kromě poslední. Přečteme tedy mím a vynecháme vše, co je sákina, až k poslední hlásce a tou je lám.  Čteme: mím - lám - fatha: mal. I když je tam délka, čteme krátce! Délka zmizí. Stejný případ nastavává ve spojeních ذُو ٱلۡعَرۡشِ ٱلۡمَجِيدُ - لَقَدۡ خَلَقۡنَا ٱلۡإِنسَـٰنَ فِىٓ أَحۡسَنِ تَقۡوِيمٍ۬ - عِندَ ذِى ٱلۡعَرۡشِ - وَإِذَا ٱلۡمَوۡءُ ۥدَةُ  

ءَآلۡـَٔـٰنَ - zde se uplatní pravidlo tajweedu al-madd al-lázim al-kalimí al-muchaffaf (povinné lehké prodloužení uvnitř slova). Důvodem prodloužení je sukún, který se nachází přímo za přirozeným prodloužením. Délka tohoto prodloužení je na 6 dob. Čteme: hamza - alif - lám: ááál, hamza - alif saghíra: á. Ááál´á. Nún -fatha: na. Ááál´ána. Waqf: ááál´án. Tento typ prodloužení se nachází pouze v tomto slově a v Koránu je pouze dvakrát a to v súře Júnus verš 51 a 91.