23. Čtrnáctá lekce - procvičování šadda

بسم الله الرحمن الرحيم

V této lekci si procvičíme čtení slov a slovních spojení, ve kterých se nachází šadda. Než začneme číst, rozdělíme slovo na jednotky a uvědomíme si, že písmeno nesoucí šadda je tam vlastně dvakrát, první nesoucí sukún a připojuje s tedy k předešlému písmemu a druhé nesoucí haraka.

Př. بُرِّزَ  bá - rá - damma: bur, rá - kasra: ri, burri. Toto vše vyslovíme jedním dechem, tvoří dohromady jednu jednotku. Následuje druhá jednotka: zaj - fatha: za. Burriza. Waqf: burriz. Pokud si vybereme přímé čtení tahdží an-nadhar, budeme číst takto: burri - za, burriza, burriz.

Všimněte si, že pokud je šadda nad posledním písmenem a zastavíme čtení (waqf), pak je zastavení ostřejší než v případě, že zastavujeme čtení běžně.

Zeleně je označená ghunna (nosovka) na dvě doby.

Modře je označené zesílené písmeno ر (tafchím).

Tmavě fialově je označené zjemněné písmeno ر (tarqíq).

Světle fialově je označeno přirozené prodloužení na dvě doby (madd tabíí)

Žlutě je označeno prodloužení závislé na sukún (pokud na konci slova zastavíme a vytvoříme sukún, prodlužujeme zde čtení na 2, 4 nebo 6 dob (madd árid li-s-sukún).

Šedě jsou označena písmena, která se nečtou. 

Příklady čtení některých slov

جَنَّةٍ - Džím - nún - fatha: džan, nún - fatha: na. Džanna. Tá - kasratání: tin. Džannatin. Waqf: džannah. 

ٱلۡبَيِّنَةُ - Na začátku slova se nachází hamzatu-l-wasl, která se čte, protože je na začátku. Jelikož se jedná o podstatné jméno, nese fatha (i když se tam nepíše). Čteme tedy: hamza - lám - fatha: al. Bá - já - fatha: baj, já - kasra: ji. Bajji. Albajji. Nún - fatha: na. Albajjina. Tá - damma: tu. Albajjinatu. Waqf: albajjinah.

أَيَّانَ - Hamza - já - fatha: aj, já - alif - fatha: já (na dvě doby). Ajjá. Nún - fatha - na. Ajjána. Waqf: ajján (na 2, 4 nebo 6 dob).

تَجَلَّىٰ - Tá - fatha: ta. Džím - lám - fatha: džal, lám - alif saghíra: lá (na 2 doby). Tadžallá. Waqf: tadžallá.

مُسَمًّى - Koncové ى je pouze nosičem pro fathatáni. Čteme: mím - damma: mu. Sín - mím - fatha: sam, mím - fathatáni: man, samman. Musamman. Waqf: musammá (délka na dvě doby). Všimněte si také, že zde čteme písmeno mím s ghunna (nosovkou), jedná se o pravidlo tajweedu idghám as-saghír, které se uplatňuje u setkání dvou písmen mím, kdy první je sákina.

أَحَطتُ - Jedná se zde o setkání dvou hlásek ط a ت, které mají stejné místo výslovnosti, ale odlišné vlastnosti, tzv. al-mutadžánisán. Budeme to detailněji probírat v lekcích tajweedu. Protože ت je sákina a hned poté následuje ط, tak nám ve výslovnosti splývají. Čteme: Hamza - fatha: a. Há - tá - tá - fatha: hat, tá - damma: tu, hattu. Ahattu. Waqf: ahatt. 

لَا تَأۡمَ۫نَّا - V tomto slově se nachází tzv. išmám - إشمام. V Koránu je označen malým kosočtvercem mezi písmeny mím a nún. Jedná se o to, že ve výslovnosti zaokrouhlíme rty, jako bychom chtěli vyslovit damma, ale nevyslovíme nic. Jedná se jen o pohyb ústy, který není slyšet. V Koránu se nachází v súře Júsuf verš 11. Pro zájemce přikládám video v arabštině, jak správně toto slovo číst.

وَٱلسَّمَآءِ - Zde při čtení opět přeskočíme všechna sákina písmena až na to poslední v řadě, takže hamzatu-l-wasl a lám. Posledním sákina písmenem je sín. Čteme: waw - sín - fatha: was, sín - fatha: sa. Wassa. Mím - alif -fatha: má. Wassamá. Hamza - kasra: i. Wassamá´i. Waqf: wassamá´.