24. Patnáctá lekce - šadda plus sukún

بسم الله الرحمن الرحيم

V této lekci budeme procvičovat šadda, za kterou se nachází písmeno, které nenese žádné haraka (nese sukún). 

Musíme se naučit, jak správně tato slova rozložit na jednotky. Než začneme číst, podíváme se, zda následující písmeno nese haraka a nebo sukún. Pokud nese haraka, nebudeme takové písmeno připojovat k předešlému. Pokud ovšem nese sukún, musíme takové písmeno připojit k předešlému a vyslovíme je jako jeden celek. Např. slovo مَرُّواْ  , podíváme se na druhé písmenko, to je ر se šadda. Musíme si uvědomit, že šadda znamená 2 písmena, jedno nese sukún a druhé nese haraka, v našem případě damma. Můžeme tedy říci, že druhé písmeno nese sukún a ve výslovnosti ho připojíme k prvnímu písmenu. Čteme: mím - rá - fatha: mar. A okamžitě jedním dechem připojíme druhé rá, za ním je ovšem také písmeno bez haraka, je to písmeno و , takže je musíme vyslovit společně. Čteme tedy: rá - waw - damma: rú. Celé slovo tedy představuje jednu jednotku, vyslovujeme jedním dechem, bez zastavení. Takto: mím - rá - fatha: mar, rá - waw- damma: rú, marrú. Waqf: marrú. Alif na konci je tzv. krycí alif, který se vůbec nečte.

Růžová barva označuje madd tabií, přirozené prodloužení na dvě doby.

Tmavě fialová označuje rá muraqqaqa (jemné r).

Zelená barva označuje ghunna (nosovka).

Červená barva označuje madd wádžib mutassil, povinné prodloužení uvnitř slova na 4 nebo 5 dob.

Světle modrá označuje qalqala (důraz).

Tmavě modrá označuje rá mufachchama (silné r).

Žlutá barva označuje madd árid li-s-sukún, tj. prodloužení závislé na sukún, tj. v případě zastavení se vyslovuje na 2, 4 nebo 6 dob.

Příklady čtení:

تَخَلَّتۡ - podíváme se na druhé písmenko, to je خ a nese fatha, nebudeme ho tedy připojovat k prvnímu. Přečteme tá - fatha: ta. Třetí písmeno je ل a nese šadda, budeme ho tedy připojovat. Čteme: chá - lám - fatha: chal. Čtvrté písmenko nese sukún, okamžitě a jedním dechem ho připojíme: lám - tá - fatha: lat. Challat. Vrátíme se na začátek a přečteme vše dohromady: tachallat. Waqf: tachallat.  

وَٱلصُّبۡحِ - ve čtení vynecháváme všechna písmena bez haraka, až na to poslední. Proto jsou písmena ال označena šedivou barvou. Jaké je tedy druhé písmeno? Je to ص a vidíme, že nese šadda. Budeme ho tedy připojovat k prvnímu و . Čteme: waw - sád - fatha: was. Podíváme se na třetí písmeno, to je ب a nese sukún, opět ho jedním dechem připojíme: sád - bá - damma: sub. Wassub. Další písmeno již nenese sukún, čteme ho tedy samostatně: há - kasra: hi. Wassubhi. Waqf: wassubh.

إِذَا ٱلسَّمَآءُ ٱنشَقَّتۡ - zde budeme vynechávat tři písmena nesoucí sukún - alif, hamzatu l-wasl a lám. Ztratí se nám tím pádem délka, nezapomínejte na to. Stejný jev najdeme zde مَا ٱلطَّارِقُ ٱلنَّجۡمُ ٱلثَّاقِبُ .

إِنِّى لَغَفَّارٌ لِّمَن تَابَ - zde se nachází pravidlo tajweedu idhrám kámil. Týka se tanwínu nad  písmenem ر . Měli bychom zde vyslovit un na konci slova laghafárun. V případě, že následující slovo začíná písmenem ل nebo ر , dochází k asimilaci koncové hlásky n s hláskou ل (nebo ر) tak, že n neuslyšíme, nezbyde z něj nic, ani nosovka (ghunna). Proto se nad písmenem ل nachází šadda, která nám vlastně ukazuje, že se tam nachází schovaná/asimilovaná hláska n. Čteme: rá - lám - dammatáni: rul, lám - kasra: li. Rulli. Stejné pravidlo najdete i ve spojení فَعَّالٌ لِّمَا يُرِيدُ .