25. Šestnáctá lekce - šadda vícekrát za sebou

بسم الله الرحمن الرحيم

V této lekci budeme procvičovat šadda, za kterou se nachází další šadda. 

Opět si nejprve řekneme, jak taková slova rozložit na jednotky. Jako v předešlé lekci se vždy nejprve podíváme na druhé písmeno. Již jsme si řekli, že pokud nese druhé písmeno sukún, budeme ho připojovat ve výslovnosti k prvnímu písmenu. Pokud nese druhé písmeno šadda, je to to stejné jako by neslo sukún, protože šadda označuje vlastně dvě písmena - první nesoucí sukún a druhé haraka. Jakmile tedy uvidíme, že následující písmeno nese sukún nebo šadda, připojujeme je ve výslovnosti k prvnímu písmenu a to vše rychle, jedním dechem. 

Světle modrá označuje qalqala (důraz).

Tmavě modrá označuje rá mufachchama (silné r).

Tmavě růžová označuje rá muraqqaqa (jemné r). 

Žlutá barva označuje madd árid li-s-sukún, tj. prodloužení závislé na sukún, tj. v případě zastavení se vyslovuje na 2, 4 nebo 6 dob.

Zelená barva označuje ghunna (nosovka). 

Růžová barva označuje madd tabií, přirozené prodloužení na dvě doby.

Příklad čtení některých slov:

يَزَّكَّىٰ - spojujeme vše dohromady a čteme jedním dechem, protože všechna písmena kromě ي nesou šadda nebo jsou bez haraka. Čteme: Já - zaj - fatha: jaz, zaj - káf - fatha: zak, káf - alif saghíra: ká. Jazzakká. Waqf: jazzakká.

ٱلۡمُزَّمِّلُ - Na začátku se nachází hamzatu l-wasl, protože se jedná o podstatné jméno, nese fatha. Následující písmeno lám nese sukún, musíme ho připojit k prvnímu písmenu. Čteme: hamza - lám - fatha: al. Následuje písmeno mím, za ním zaj s šadda a za ním mím opět s šadda. Vše tedy spojíme dohromady a vyslovíme jedním dechem: Mím - zaj - damma: muz, zaj - mím - fatha: zam, mím - kasra: mi. Muzzammi. Spojíme první jednotku s druhou a přečteme: almuzzammi. Připojíme poslední jednoduchou jednotku: lám - damma: lu. Spojíme vše dohromady: almuzzammilu. Nakonec vyslovíme waqf: almuzzammil. Dáváme si pozor na vyslovení ghunna (zelená barva v textu - nosovka).

إِلَّا ٱلَّذِينَ - zde se nachází za sebou více písmen nesoucích sukún, které ve výslovnosti vynecháme a vyslovíme pouze poslední a to je lám. Čteme: hamza - lám - kasra: il, lám - lám - fatha: lal, lám - fatha: la. Illalla. Dhál - já - kasra: dhí. Illalladhí. Nún - fatha: na. Illalladhína. Waqf: illalladhín.

فِى بَحۡرٍ لُّجِّىٍّ۬ يَغۡشَٮٰهُ - zde musíme uplatnit dvě pravidla tajweedu. První je idgrám kámil, který jsme již zmiňovali v předchozí lekci. Za tanwínem (kasratáni) pod písmenem ر se nachází písmeno ل, takže musí dojít k úplné asimilaci koncové hlásky n a hláska l se zdvojí (je označeno pomocí šadda nad l). Tuto část pak čteme: rá - lám - kasratání: ril .... Druhé pravidlo tajweedu je idgrám náqis, tj. neúplná asimilace. Najdeme ho za tanwínem (kasratáni) pod písmenem ى, za kterým se nachází písmeno ي. V tomto případě nedochází k úplné asimilaci hlásky n, ale pouze k částečné, z písmene n nám totiž zbyde nosovka (ghunna). Všimněte si, jak tento idgrám čtou ve zvukové lekci - jako by trochu natáhli písmeno já a vyslovili ho s nosovkou. Úplný idgrám poznáme v Koránu tak, že písmeno ل nebo ر nese nad sebou šadda. Neúplný idgrám tak lehce nepoznáme, musíme si pamatovat, že ho najdeme u písmen ي , م , و , ن po tanwínu nebo nún sákina. Můžeme si všimnout, že dvojitá čárka označující tanwín není přesně nad sebou, je jakoby ve skluzu a to nám označuje, že se zde nachází pravídlo idgrám náqis a nebo ichfá. O které pravidlo z těch dvou se jedná musíme poznat už sami.

ءَا۠عۡجَمِىٌّ وَعَرَبِىٌّ - v prvním slově se nachází tzv. tashíl al-hamza, tj. zlehčení hamza. Jedná se vlastně o to, že se zde nachází hamza dvakrát za sebou, první nese fatha a za ní se nachází alif, který by měl nést také hamza, místo toho vidíme, že je zde jiná značka, taková nula. Znamená to, že budeme číst něco mezi hamza a alif. Pro české netrénované ucho, ale i pro mnohé Araby, je těžké zaznamenat, co se tam vlastně děje, připojujeme tedy ještě vysvětlující video, bohužel pouze v arabštině. Kromě této zajímavosti ve slovním spojení najdeme i výše zmíněný idgrám náqis (neúplná asimilace), tentokrát se týká dammatáni na konci prvního slova a spojky و . Z dammatáni nám při čtení zůstane damma a ghunna. Tuto část pak čteme: mím - já - kasra: mij, já - waw - dammatání: juw, waw - fatha: wa. Mijjuwa. Waw jakoby trošku natáhneme a přidáme ghunna. 

دُرِّىٌّ يُوقَدُ - v tomto slovním spojení se opět nachází idgrám náqis, neboli neúplná asimilace. Dojde k částečné asimilaci hlásky n (z dammatáni nad písmenem ى),  zbyde pouze nosovka (ghunna). 

يَوۡمَٮِٕذٍ لِّلَّهِ - v tomto slovním spojení se nachází idgrám kámil, neboli úplná asimilace hlásky n (z kasratáni) a připojení k hlásce l v druhém slově, a to tak, že l zdvojíme, je to tam naznačeno i pomocí šadda. Dále si všimněte, že i když se zde ve jméně Božím nepíše malý alif, víme, že tam patří a tedy ho čteme.